Rašelinu lze nahradit kompostem nebo kokosovým vláknem, zemina je pak lehčí, říká Anita Blahušová, autorka knihy Zahrádka v květináči

Jak jste se k pěstování na balkoně dostala?

Po absolvování vysoké školy jsem pracovala ve velkých  kancelářských budovách. Často v místnostech, kde ani nešlo otevřít okno a dýchat se musel klimatizací upravený vzduch. Nakonec jsem si spočítala, že venku trávím mizivé procento svého času a že mi příroda moc chybí. V té době jsem byla zaměstnaná v Evropských institucích v Belgii a zaujalo mě, jak k zahradničení přistupují právě v zemích Beneluxu a v blízké Velké Británii – je to koníček, který jde napříč věkem i sociálními skupinami. A protože jsem měla k dispozici pouze okenní parapety, začala jsem v malém v nádobách.

Proč a jak vznikala kniha Zahrádka v květináči?

Po několika letech v zahraničí jsem se vrátila zpět domů a posléze nastoupila na rodičovskou dovolenou. A řekla jsem si, že jestli chci začít studovat zahradnictví, tak právě teď je ta vhodná chvíle. Navíc se mi doma kupily fotky osazených nádob a tak jsem si řekla, že zkusím zpracovat celou knihu. Téma se nabízelo: pěstování na balkoně jsem měla už zmáknuté a zdálo se mi, že je možné i v této oblasti přinést začínajícím městským pěstitelům trochu inspirace. Knihy na trhu byly povětšinou přeložené z angličtiny nebo němčiny a českých publikací zase tolik nebylo.

Jak to tedy s pěstováním bez zahrady je? Mohu si na parapetu či terase vypěstovat třeba i mrkev, salát nebo třeba brokolici či dýni?

Na parapetu si můžete vypěstovat mnoho věcí. Samozřejmě jste ale limitováni velikostí nádoby. Mrkev vám v nádobě půjde, ale je vhodné zvolit variantu s kulatým kořenem (např. ´Rondo´), která koření mělčeji, než tradiční mrkev. Brokolice a dýně potřebují také hodně prostoru, na balkoně je pěstovat můžete, ale v přiměřeně velké nádobě. Na parapetu tyto rostliny budou strádat, neporostou a nebudou ani příliš plodit.

Vhodné do klasických truhlíků jsou nejrůznější saláty, jahody (doporučuji stáleplodící nebo měsíční), bylinky, ale i třeba ředkvičky. Ve větších nádobách prosperují rajčata a papriky. Obecně platí, že pro pěstování v menších nádobách je vhodné volit rostliny, které byly vyšlechtěny nebo rostou jako kompaktní či zakrslé (platí například i pro balkonová rajčata).

Na záhonky můžeme nějaké druhy zeleniny vysazovat už v březnu. A co na balkon, platí stejné podmínky, nebo se balkonové a klasické pěstování liší?

Termíny setí a výsadby do nádob se v podstatě neliší od záhonů. V případě choulostivých letniček a zeleniny je pravidlem, že se ven umísťují až v druhé polovině května, po tzv. zmrzlých. Balkony mívají často výhodu v tom, že se jedná o chráněná, slunná stanoviště, která navíc nejsou tak dostupná pro nejrůznější škůdce. Nevýhodou naopak je, že živiny a voda se v omezeném prostoru květináče velmi rychle vyčerpají a o rostliny je tak třeba více pečovat – zalévat a hnojit.

Zelenina potřebuje slunce. Co když máme ale okna jen na severní nebo severovýchodní stranu?

Na takto orientovaných stanovištích jsou podmínky pro vyzrávání například plodové zeleniny nebo jahod ztížené. Rostliny plodí méně a jsou málo vyzrálé. I na severně otočeném balkoně ale můžeme pěstovat mátu, meduňku, petržel, pažitku, ale i některé listové saláty, asijskou mibunu a mizunu a podobně.

Jak je to se substrátem? Vy obvykle doporučujete zelenině a bylinkám dopřát ten bez přídavku rašeliny, proč?

Složení substrátu je pro rostliny v nádobách klíčová věc. Rašelina má své opodstatnění při pěstování kyselomilných rostlin (borůvky, azalky, vřes), ale v běžném substrátu se dá nahradit například kompostem nebo kokosovým vláknem. Ty mají podobné vlastnosti a substrát vylehčují. Bylinky pak rašelinu nepotřebují vůbec, většina z nich ocení chudší zeminu s větším poměrem písku.

žížalí vermikompostér

Možná si řeknete, kde takový městský zahradník přijde ke kvalitnímu kompostu? Já například doma kompostuji pomocí kalifornských žížal. Postačí dvě nebo tři na sebe postavené neprůhledné bedničky, ve kterých žížaly promění běžný kuchyňský odpad v kvalitní kompost a tekutinu, zvanou žížalí čaj. Kompostér nepáchne, není nikterak na obtíž a člověk má navíc i dobrý pocit, že vrací přírodě, co si od ní vzal.

Dost lidí se obává začít zahradničit, protože si myslí, že to nezvládnou. Co byste jim doporučila?

Doporučuji nenechat se odradit prvními neúspěchy. Rostliny jsou živé organismy a někdy se můžeme snažit jak chceme, a přesto se nám je vypěstovat nedaří. Jiných se zase nemůžeme na zahradě zbavit. Chce to jen mít trpělivost a zkoušet zpočátku nenáročné druhy. Nejlepší jsou v tomto ohledu bylinky, takový tymián nebo máta vydrží téměř všechno a ještě krásně voní a dají se konzumovat.

Pamatujete si, co prvního jste na parapet vysadila a jak se rostlině dařilo?

Úplně první byly asi nějaké klasické letničky, ale pak následovaly bylinky a hlavně měsíční jahody. V nádobě na okně se jim dařilo dobře, kvetly a plodily až do podzimu. Byl to takový užitkový a zároveň jedlý truhlík.

S jakými nezdary jste se v počátcích balkonového pěstování potýkala?

Nejčastější problém je se zálivkou – než se člověku podaří vychytat množství vláhy, trochu tápe. Pamatuji si, že jsem přelila bazalku, ta žloutla a opadávala, a já ji v domnění, že usychá, stále přelévala. Druhou věcí je dostatečná výživa. Některé bylinky se bez hnojiva obejdou, jinak ale většina rostlin v nádobách dávku hnojiva potřebuje. Doporučuji hnojivo organické, přece jenom mnohé ty rostliny pak konzumujeme.

Máte nějakou praktickou vychytávku, kterou byste poradila našim čtenářům?

Letos jsem objevila přípravky na bázi gelu, které zadržuji v nádobách vodu. Rostlina tak neuschne, i když ji tu a tam zapomeneme zalít. Přípravky jsou navíc rozložitelné a snadno kompostovatelné.

Vaše kniha obsahuje 37 tipů na minizahrádky v různém stylu. Kde jste hledala inspiraci?

Nejrůznější zahrádky mě napadaly v průběhu pěstování. Knihu jsem připravovala dva roky, fotografovat se dá jen během sezony, v nejlepší kondici jsou truhlíky v červnu a červenci, a to je poměrně krátká doba, musela jsem tedy přípravy rozložit do delšího časového období. Inspirovalo mě vaření, nejrůznější zahradní styly, ale i vůně a chutě.

malá anglická zahrádka na balkoně

Dnes už pěstujete i na zahradě. Jaká je vaše nejoblíbenější činnost a co naopak děláte jen proto, že je to nutné?

Na zahradě mě baví skoro všechno. Mám ráda kontakt s živými organismy. Za živoucí organismus pak považuji i půdu, která je svět sám pro sebe a ne jen bahno, po kterém šlapeme. Nejraději asi sázím a pak vybírám květiny do vázy, nejmíň ráda asi prořezávám stromky. I když je to někdy potřeba, nerada zasahuju do tak sofistikovaného organismu, jako je strom. Mám z nich respekt :).

V loňském roce jste dokončila studium Zahradnictví na ČZU. Proč jste se pro toto studium rozhodla a co vám dalo?

Pro studium jsem se rozhodla spolu s psaním knihy. Říkala jsem si, že když chci poučovat ostatní, musím taky něco vědět. Škola je důležitá v mnoha ohledech, člověk tam také potká zajímavé lidi, praxe je podle mě v zahradnictví stejně nejdůležitější :).

Kromě knihy jste také autorkou blogu Zahrada mě baví. Co bylo prvním impulsem pro jeho založení?

Blog jsem si založila proto, abych měla prostor vyjadřovat svoje názory a nápady v souvislosti se zahradničením. Hodně taky fotím, takže mám prostor pro publikování fotografíí. V současnosti chystám další aktivity – například festival, věnovaný městskému zahradničení Letná roste na Praze 7 a o tom všem na blogu dávám vědět.

A na závěr :D Také bojujete se slimáky? :D

Se slimáky (on je to tedy plzák španělský) bojuji :) Snažila jsem se jejich přítomnost akceptovat, ale škody byly příliš velké. A tak se přiznám, že je sbírám a likviduji všemi možnými způsoby. Chutná jim totiž snad úplně všechno.

Děkuji za rozhovor.

Zdroj fotografií: archiv A. Blahušové