Roubování ovocných dřevin – proč, kdy a hlavně jak?
6. březen 2016 Lenka Rutteová Ovoce 65535 zobrazení 1438 slovJistě se mnoha z nás již stalo, že nejsme spokojení s úrodou, kterou nám dává některá z našich ovocných dřevin. Abychom neztráceli čas vykopáváním původního stromku a sázením stromku nového, dále dlouhým čekáním na jeho úrodu, můžeme si nadběhnout roubováním. Kdy a jak?
Proč roubovat?
Nedávno jsme si pořídili ovocný stromek stejné odrůdy, jakou jsme ochutnali u známých nebo u příbuzných, ale náš stromek plodí něco úplně jiného a vůbec to není tak dobré. Nebo jsme chtěli vyzkoušet pro nás novou odrůdu, ale nesplnila naše očekávání.
Popřípadě naše jabloň velmi trpí například strupovistosí, jenže nám je líto ji likvidovat, když je ještě mladá a hlavně má silný a zdravý kořenový systém. Anebo si chceme vyzkoušet různé odrůdy některého ovoce a jejich odolnost vůči chorobám, abychom se později mohli dobře rozhodnout, od které si pořídíme více kusů.
Kdy roubovat?
Pro roubování je nejvhodnější čas brzy zjara, kdy se stromy teprve začínají probouzet. Obvykle platí pořadí v roubování, kdy jako první je na řadě angrešt a rybíz, pak třešně a višně, dále meruňky, švestky, slívy a nakonec jabloně a hrušně.
Jak si připravit rouby?
Roubujeme sice až na jaře, ale rouby musíme odebrat již v zimě. Rouby nesmí být narašené! Tím by měly vyčerpané živiny a po naroubování by nám zaschly. Uchováváme je ve sklepě zabalené do papíru nebo v pilinách, obojí občas navlhčíme. Lze je mít z části zapíchnuté do půdy. Lze je uchovávat i v lednici – v navlhčených novinách a igelitu.
Odkud vzít roub? Nejlépe z jižní strany stromu a z vyšších pater. Tam budou lépe vyzrálé. Měly by být silné alespoň jako tužka, aby se daly dobře uchovat.
Délka roubu by měla být v rozmezí čtyř až osmi pupenů. Čím více pupenů, tím více větviček by mělo narůst. Ale při vyšším počtu pupenů mohou ty spodní zasychat.
Jak připravit podnož pro roubování?
Stromku, s jehož úrodou či nemocností plodů jsme nespokojení, seřízneme již v zimě (když nemrzne) korunu tak, by větve, na které budeme roubovat, končily v jedné rovině. Jedině terminál necháme o něco vyšší.
Proč už v zimě? Abychom nenechali do větví, které budeme odstraňovat, zbytečně naproudit mízu. Ta bude nutná pro pozdější výživu roubů.
Je vhodné (zejména u větších stromů) ponechat původní spodní větve jako tahouny mízy a zdroj listové hmoty pro fotosyntézu. Tyto tahouny ale musejí končit níže než větve přichystané k roubování a i během sezony je musíme zkracovat tak, aby se nedostávaly nad naroubované větvičky.
Velké řezné rány zamažeme voskem, balzámem, latexem či Balakrylem.
Co budeme k roubování potřebovat?
Rozhodně kvalitní a čisté nástroje a další potřeby. U roubování bychom neměli nic podcenit, nezapomeňme, že napojujeme dvě části živého organismu. Musíme k tomu tedy přistupovat s patřičnou odpovědností a pečlivostí, abychom se dobrali pozitivního výsledku.
Pokud bychom roubování „odflákli“, může se stát, že nám rouby zaschnou nebo se do místa spoje dostane infekce, která nám odpraví nebo výrazně oslabí celý strom.
Potřebujeme čistý roubovací nůž z kvalitního materiálu, štěpařský vosk nebo balzám, na ovázání buď lýko nebo roubovací PVC pásku. Lýko není pružné, místo spoje tedy budeme muset hlídat, abychom lýko včas odstranili nebo povolili, jinak by škrtilo. PVC páska do určité míry pruží.
Jak roubovat?
V podstatě jsou dva základní způsoby roubování. Buď na sebe různými způsoby napojujeme dvě tenčí větvičky (kopulace), nebo na silnou větev napojujeme několik roubů tak, abychom si zajistili budoucí korunu stromku a měli větve navíc pro případ, že něco se nám „nechytne“ (roubování za kůru).
Pokud by se nám připravené rouby zdály seschlé (kůra zvlněná), před roubováním je dáme na několik hodin do vody.
Kopulace
Když roubujeme na tenkou větev, nejjednodušší je postup, kdy seřízneme větev i roub na šikmo (řez vytvoří tvar elipsy). Obě elipsy by si měly být co nepodobnější, abychom mohli větvičky spolu dobře spojit. Řez provádíme v místě, kde na opačné straně větve je založen pupen.
Roub přiložíme na podnož a ohlídáme si, že míza bude moci proudit – aby na sobě seděla mízní pletiva. Pokud máme podnož i roub výrazně jiného tvaru, musí mízní pletiva navazovat alespoň na jedné straně.
Místo spoje pečlivě zamažeme balzámem a ovážeme. Pod pásku se nesmí dostat vzduch!
Roubování za kůru
Tam, kde chceme naroubovat na silnější větev, naroubujeme za kůru. A to buď tak, že kůru jen nařízneme a do vzniklé mezery zasuneme roub seříznutý na šikmo (jako pro kopulaci).
Nebo můžeme odloupnout pásek kůry, na odhalené místo přiložit roub, který je seříznutý trošku jinak: nad místem, kde z opačné strany raší pupen, nařízneme roub kolmo asi do poloviny jeho tloušťky a dále vedeme řez směrem dolů (na roubu vytvoříme jakýsi schodek). Tímto schodkem přiložíme roub k odhalenému místu podnože a část kůry přiložíme zpět (až do místa, kde z roubu raší pupen směrem ven).
Opět místo roubování pečlivě zamažeme a ovážeme. Zkontrolujeme a doplníme zamazání i velkých řezných ran na hlavních větvích.
Pro tuto chvíli máme hotovo.
Kam dále?
Zdroj fotografií: archiv autorky
Líbil se Vám článek?
Potěší nás, pokud jej podpoříte sdílením na Facebooku. Nebo ho někomu pošlete e-mailem. Nebo o něm prostě jen někomu řeknete.
Budeme také rádi, když se s námi podělíte o vaše zkušenosti v komentáři :) Děkujeme :)
Reklama
Autor: Lenka Rutteová
Autorka žije ve Východních Čechách. Studovala v Pardubicích a v Ostravě. Nyní se stará o dvě malé děti a velkou zahradu, která je také jejím koníčkem. Zahrada ji provází již od dětství, s výjimkou studentských let žila vždy na vesnici.
Hodnocení
3.21 hvězdiček / Hodnoceno: 109x