10 postřehů pro úspěšné pěstování ve skleníku

1. Delší sezóna

Je to samozřejmost – skleník si přece pořizujeme proto, abychom měli zahrádkářskou sezonu delší. Nesmíme na to ale zapomenout v plánování prací na zahradě. Pokud jsme doposud skleník neměli, platilo pro nás, že od prosince do března na zahradu téměř nemusíme vstoupit.

Ale se skleníkem se to změní. Skleník vyžaduje naši pozornost téměř celý rok. Již v lednu nebo počátkem února sejeme první otužilou zeleninu, pěstujeme sadbu, přes sezonu pěstujeme teplomilné plodiny, na podzim do něj sejeme saláty a ředkvičky, ukládáme do země kořenovou zeleninu a pórek, které nám tu vydrží až do prosince.

Cibule ze sazečky ve skleníku v březnu přímo fofruje; plevel také.

2. Údržba skleníku

Koncem prosince nebo začátkem ledna provádíme veškerou údržbu skleníku, vč. čištění stěn, výměny či desinfekce půdy, hnojení, síření vnitřního prostoru. Pokud bychom údržbu vynechali, můžeme se s úrodou rozloučit.

Zimní údržba skleníku

3. Větrání

Skleník musíme větrat, a to zejména ve slunečných dnech. Důvodem je jednak ochlazení vnitřního prostoru, snížení vlhkosti, ale také vpuštění opylovačů dovnitř.

Větrat můžeme manuálně nebo si nainstalovat automatické větrací systémy, které při dosažení určité teploty samy otevřou okna. Ale pozor na průvan, ten je ve skleníku nežádoucí.

4. Časté pletí

Stejně jako se daří plodinám, se ve skleníku daří i plevelům. Musíme je pravidelně odstraňovat a také pravidelně prokypřovat půdu.

Polníček rád roste brzy zjara ve skleníku. Krátké dmy mu vyhovují, teplota také.

5. Pozor na škůdce

Ve skleníku si hoví škůdci. Zejména slimáci, mravenci, mšice a svilušky. Boj s nimi není snadný, ale lze jej zvládnout bez jedů.

Výskyt škůdců sledujeme pravidelně. Buď si pomůžeme lepovými destičkami, které indikují jejich výskyt, nebo spoléháme na svůj zrak a zkušenosti.

Od května do září je nutno skleník sledovat v podstatě denně. Vzhledem k tomu, že skleník je malým prostorem a klima je v něm pro škůdce přepychové, bývá pro ně likvidace celých rostlin záležitostí několika málo dní.

6. Opory pro rostliny

Pěstovaným plodinám včas obstaráme pevné opory, aby nepolehávaly na půdě a nepodléhaly hnilobám a plísním.

Opora pro budoucí okurky hadovky

Většina skleníkových plodin opory potřebuje, protože vlivem prostředí rostou rychle do výšky nebo délky, také mají těžké plody. Proto sama rostlina není schopná se udržet vzpřímeně. Mnohé z nich ani přirozeně vzpřímeně nerostou (okurky).

K opoře hadovky přepevňujeme například pomocí klipsů

7. Vydatná zálivka, ale odraženou vodou

Ve skleníku většinou pěstujeme plodiny, které mají rády teplo a vlhko. Proto zaléváme často, vydatně. Používáme jen vodu tzv. odraženou, tedy ohřátou přibližně na teplotu skleníku, abychom rostlinám nepřipravili teplotní šok.

Zaléváme raději ráno, aby do večera, než se ochladí, stihla voda odtéci a oschnout, čímž výrazně snižujeme riziko nákazy rostlin plísňovými chorobami.

Ředkvičky mají jíž v březnu nasazeno na červeno

Zaléváme vždy jen na půdu, nejlépe kapénkovou závlahou.

8. Hlávkové saláty moc nezalévat

Saláty jsou asi jedinými skleníkovými rostlinami, které vlhko nemilují. Spíše naopak. Vzdušná vlhkost ve skleníku jim stačí, přímou zálivku aplikujeme jen do té doby, než začnou tvořit hlávky. Pak zaléváme spíše výjimečně – jen po dnech, kdy bylo opravdu velmi slunečno a skleník hodně větral.

Salát ve skleníku předpěstujeme také lehce, za velmi krátkou dobu

Naopak, okurky a papriky ve skleníku přelít snad ani nelze.

9.Občasné hnojení

A to zásadně organickými hnojivy. Nejlépe naředěnými zkvašenými slepičinci. Skleníkové rostliny intenzivně rostou a plodí, proto vyžadují mnoho živin. I ve skleníku platí zásada sklizně v pozdější denní dobu, nejlépe po poledni.

10. Pravidelná sklizeň

Mnoho plodin sklízíme postupně – okurky, papriky, rajčata, melouny, lilky. Čím více je sklízíme, tím více je podněcujeme k dalšímu plození. Proto nenecháváme plody přerůstat a přezrávat.

Zdroje fotografií: pixabay.com, archiv autorky