Jak se pustit do sklizně černého kořene?

Sklizeň černého kořene patří do skupiny těch náročnějších prací na zahradě

Sklizeň černého kořene není úplně jednoduchá. Vyžaduje trpělivost a také trochu fyzické síly. Mrkev či petržel podebereme rycími vidlemi a je to. Černý kořen nepodebereme. Je natolik dlouhý, že se nám málokdy podaří se rýčem dostat až pod něj. Takže raději postupujeme úplně jinak:

Jako archeolog…

Nejdříve si před řádkem černého kořene vyryjeme brázdu na hloubku rýče. A hlínu odházíme, aby brázda byla dobře přístupná. Pak jdeme ještě o patro níž. V té samé brázdě se pokusíme dostat se ještě alespoň o polovinu rýče níže.

A pak vyryjeme díru z boční strany prvního černého kořene v řádku, u kterého jsme dělali brázdu. Opatrně odrýváme od černého kořene maximum zeminy tak, abychom jej ze země dostatečně uvolnili (ryjeme opatrně i za ním a mezi jednotlivými rostlinami) a abychom v závěru mohli uchopit kořen přibližně v polovině jeho délky a vytáhnout jej rovně nahoru.

Vypadá to náročně, ale úspěch zaručen

Pokud postup dodržíme, v devadesáti procentech případů vytáhneme kořen nepoškozený a vhodný ke krátkodobému skladování. Černý kořen totiž velmi rychle vysychá. A pokud jej porušíme, vysychání se urychlí.

Těch deset procent neúspěchu bývají rozvětvené kořeny, které bez poškození opravdu většinou vyndat nejdou.

Co s ním pak?

Jakmile máme černý kořen osvobozen, je potřeba rozhodnout se, co s ním dál. Pokud jej nebudeme hned zpracovávat, je dobré uložit ho ve sklepě s tím, že ho zasypeme vlhkým pískem. Nebo alespoň pilinami a ty také vlhčíme. Nijak jej neseřezáváme a ponecháme mu i zelenou čupřinu z listů.

po uříznutí je černý kořen dobře schopen zaschnout. ale i přes to dost vysychá

Černý kořen není schopen dlouhého skladování, proto se co nejdříve rozhodneme, jak s ním naložíme. Velmi dobře snáší mrazení i konzervování. Vynikající je však i syrový, vařený, dušený, pečený či smažený. Ale tomu se budeme věnovat v článku s recepty na černý kořen.