Nejčastější choroby a škůdci zeleniny v pozdním létě - co s nimi?
4. září 2017 Lenka Rutteová Tipy a rady 10028 zobrazení 1656 slovOpakování nikdy neuškodí, takže teď jedno letní opakování o nejčastějších chorobách a škůdcích na zahradě. Naše plodiny jich dokáže sužovat docela hodně. Lze s nimi něco účinně dělat?
Naštěstí se proti většině ze škůdců lze bránit ekologicky, takže si nemusíme zamořovat zahradu množstvím jedů. S chorobami už je to horší. Některé jsou likvidační a nám nezbyde nic jiného, než se s napadenou plodinou rozloučit. Jiné lze přibrzdit a některé se také dají řešit přírodní cestou.
Škůdci
Zeleninu nejčastěji napadají mšice, plzáci a slimáci, svilušky, molice, květilky, pochmurnatky, dřepčíci, mravenci, bělásci, mandelinky, hryzci, v posledních letech i larvy chroustů neboli ponravy.
Proti drobnému létavému i nelétavému hmyzu spolehlivě zabírá postřik vyrobený z 5 litrů vody, 50 ml řepkového oleje a tří prášků do pečiva.
Postřik namícháme, naplníme jím postřikovač (nebo mícháme až v postřikovači) a napadené rostliny stříkáme ze všech stran. Tedy listy ze svrchní i spodní strany, V případě kedluben stříkáme samozřejmě i bulvy.
Účinek postřiku je v tom, že se hmyz udusí. Neudusí se však vajíčka, která jsou již nakladena, proto musíme postřik v brzké době opakovat, dokud nevyhubíme i další generaci. Kouzlo postřiku je v tom, že je pro nás absolutně neškodný, plodiny tedy můžeme brát bezprostředně po postříkání.
S mravenci zatočíme jedině chemicky. Dobrou zprávou však je, že na likvidaci mravenců existují ekologické přípravky vyrobené z kuchyňských surovin. A fungují výborně. Přípravkem buď posypeme cestičky, kudy mravenci chodí, nasypeme jej na hnízdo nebo hnízdo prolijeme roztokem připraveným dle návodu na obalu.
Květilkám, pochmurnatkám a dřepčíkům se lze bránit mechanicky. Jak? Přikrytím porostu netkanou bílou textilií v době, kdy dospělci nalétávají a kladou do zeleniny vajíčka. První generace to zvládají většinou během dubna a května, další generace od konce července do konce srpna.
Dřepčíci úřadují celou sezonu. Někdy proti nim přikrytí folií nepomáhá, nemají však rádi vlhkou půdu. Proto jejich výskyt můžeme minimalizovat zvýšenou zálivkou (ale jen tam, kde jí nenaděláme více škody než užitku, takže třeba u ředkviček).
Bělásci se nechají spolehlivě ošálit skořápkami od vajec, které umístíme na rostliny, jež bývají bělásky napadány nejčastěji. Samičky si tak myslí, že na zelenině už samičky jsou, a letí proto jinam. Jako ochrana proti nakladení vajíček funguje i netkaná bílá textilie.
S mandelinkami lze bojovat mechanicky, sběrem dospělců, larev i nevylíhnutých vajíček, která bývají nakladena na spodní straně listů. Pokud budeme sbírat průběžně, mandelinka se nepřemnoží a bramborám nijak neuškodí. Pozor při pěstování lilků, mandelinky je přímo zbožňují. Rády si přesedlají i na rajčata.
Pokud se mandelinky přemnoží, můžeme sáhnout po přípravku Spintor, který není klasickým chemickým insekticidem, nýbrž výrobkem na základě produktu bakterií. Pro savce je neškodný, ublížit ale dokáže hmyzu a vodním živočichům. Nepoužívejme jej však více než dvakrát za sezonu, aby si mandelinky nevytvořily rezistenci.
V případě hryzců jsme na ekologické bázi asi dost bezbranní a nezbude nic jiného, než sáhnout po jedových nástrahách. Ovšem pozor na jeho užití v blízkosti zeleniny a ovoce. Mechanickou ochranou je plot s betonovými základy okolo celého pozemku.
Plzáky můžeme lapat do pastí, které vyrobíme z plastových misek nebo ze spodních částí PET lahví. Ty zahrabeme do země tak, aby jejich okraj byl se zeminou ve stejné výši. Pasti naplníme pivem a ráno chodíme vylévat utopené plzáky. Proces opakujeme.
Nežádoucí plže můžeme také mechanicky sbírat a pak je likvidovat překrajováním. Mrtví plzáci jsou plnohodnotným doplňkem do kompostu, takže nakonec mohou být i užiteční. Použít můžeme i posypové granule na bázi železa a fosforu.
Ponravy, chrousty a chroustíky lze redukovat používáním dusíkatého vápna k desinfekci a hnojení záhonů. Během rytí se ponravy často podaří vyrýt na povrch. Posbíráme je do nádoby a můžeme nechat být. Na světle postupně uhynou. Rády žijí i v kompostech.
Choroby
Zeleninu nejčastěji sužují virové infekce, plísně a jiné houbové choroby, padlí, bakteriózy, fusáriové hniloby.
S virovými infekcemi většinou nic nenaděláme a porost musíme zlikvidovat.
Plísně a další houbové choroby ošetřujeme například přípravky na bázi mědi, které mají ochrannou lhůtu okolo deseti dní. Jako prevenci plísní zachováváme porosty vzdušné, prosté plevelů a zaléváme s rozmyslem. U zeleniny citlivé k plísním volíme zálivku podmokem tak, aby se voda nedostala do kontaktu s nadzemní částí rostliny.
Dalším preventivním krokem proti plísním jsou pravidelné postřiky zeleniny vývarem z přesličky. Ten díky křemíku posílí buněčné stěny a plísně budou mít ztíženou možnost uchycení se na rostlině.
Padlí se projevuje bílým až šedivým povlakem na listech a později i plodech. Je preventivně dobře regulovatelné tím samým olejovým postřikem, který se používá proti mšicím a jinému drobnému hmyzu. Napadené části rostlin odstraníme, zbytek rostliny postříkáme. Postup padlí se výrazně zpomalí.
Bakteriózy také v podstatě nijak nezlikvidujeme. Prevencí je nákup odrůd, které jsou proti nim odolnější, dodržování osevního postupu, rozumná zálivka.
Fusáriové hniloby cibulovin jsou způsobovány půdními patogeny. Prevence je v moření česneku před jeho výsadbou. Hniloba napadá i cibuli, zejména její méně odolné odrůdy. A také ty porosty, které jsou i v pozdějším stádiu růstu, kdy již mají vyzrávat, přemokřovány. Prevencí je tedy volba odolnější odrůdy, rozumná zálivka časté rozrušování povrchu půdy, zejména po větších deštích.
Zdroje fotografií: pixabay.com, archiv autorky
Líbil se Vám článek?
Potěší nás, pokud jej podpoříte sdílením na Facebooku. Nebo ho někomu pošlete e-mailem. Nebo o něm prostě jen někomu řeknete.
Budeme také rádi, když se s námi podělíte o vaše zkušenosti v komentáři :) Děkujeme :)
Reklama
Autor: Lenka Rutteová
Autorka žije ve Východních Čechách. Studovala v Pardubicích a v Ostravě. Nyní se stará o dvě malé děti a velkou zahradu, která je také jejím koníčkem. Zahrada ji provází již od dětství, s výjimkou studentských let žila vždy na vesnici.