Jak pěstovat cibuli pro zdraví po celý rok

• Stanoviště
• Jaký typ zvolit?
• Výsev nebo sazečka?
• Péče o cibuli
• Původ cibule

Stanoviště

Cibule je zeleninou nenáročnou, naroste v jakékoliv půdě určené k pěstování. Lépe roste ve středně těžkých hlinitopísčitých půdách a na místech, kam k ní může sluníčko.

Živiny

Cibule nepotřebuje přímé hnojení, proto ji zařazujeme do druhé až třetí tratě. Nejlépe do záhonu, na kterém bylo na podzim zaryto zelené hnojení. Ale není to podmínkou.

Jaký typ zvolit

Na trhu je k dostání mnoho odrůd, některé se pěstují v jinou dobu, než je u nejznámější cibule zvykem.

Cibule bílá

Běžná cibule, tedy cibule obecná, mívá barvu v odstínech žluté nebo červené. Mezi žlutými cibulemi najdeme např. Všetanu, Alici, Signum, Štutgartskou. Z červených můžeme vybírat Karmen, Rosa di Firenze nebo třeba Grenadu.

Množilku šalotku si vybíráme tehdy, když chceme cibuli jemnou a neštiplavou, lépe stravitelnou, dlouhodobě skladovatelnou i při pokojové teplotě. Z jedné cibulky vyroste během vegetace skupinka drobnějších cibulí. Sklízet můžeme již během vegetace jednotlivé cibule. Nejčastěji dostaneme žlutou ‘Golden Gurmet‘ a červenou ‘Red Sun‘.

Pěstovat můžeme perlovku pro nakládání do sladkokyselého nálevu. A dokonce můžeme pěstovat vytrvalou cibuli, tzv. cibuli sečku (zimní, sibiřskou). Zelenou nať z ní můžeme odřezávat i pod sněhem. Můžeme také odebírat cibulky, když zem není promrzlá. Rostlina se dožívá deseti až patnácti let(!)

Sklizená zelená nať

Výsev nebo sazečka?

Cibuli můžeme vysít ze semínka nebo vysadit sazečku. Většinou postupujeme tak, že ještě během zimních měsíců zasadíme sazečku do skleníku, abychom měli čerstvé jarní cibulky co nejdříve. Jakmile půda rozmrzne a oschne, vysadíme sazečku i na záhon a také vysejeme semínka cibule.

Pokud pěstujeme ozimou cibuli, stačí nám zasadit dle potřeby šalotku a vysít cibuli pro uskladnění. Oba druhy jsou dobře skladovatelné, každou využijeme pro jiné vaření.

Sazečky sadíme jen tolik, kolik během léta spotřebujeme, její skladovatelnost není dobrá. Cibuli na uskladnění vyséváme.

Ze sazečky nám naroste velká cibule, avšak nehodící se k uskladnění

Sazečku sadíme do řádků vzdálených cca 20 cm. Jednotlivé cibulky sadíme přibližně 8-10 cm od sebe. Při sázení si pomáháme sázecím kolíkem, dolíky však neděláme příliš hluboké, cibule koření mělce. Zasazené cibulky jemně přihrneme a zalijeme.

Semínka cibule sejeme s opatrností do řádků vzdálených okolo 15 cm (cibule ze semínka naroste menší než sazečková), do hloubky maximálně tři centimetry. Semínky neplýtváme, abychom nemuseli při jednocení odstraňovat mnoho sazeniček. Řádky po výsevu přihrneme, přišlápneme a zalijeme. Ovšem s opatrností, abychom si semínka nevyplavili.

Už nám pomalinku roste

Cibuli sečku sejeme do míst, kde bude moci dlouhodobě přezimovávat, tedy někde z kraje záhonu. Perlovku sejeme s menšími rozestupy, cibulky budou drobné.

V záhonech cibule se dobře dařívá mrkvi, sít tedy můžeme řádky na střídačku.

Pokud cibuli po výsevu či vysazení přikryjeme bílou netkanou textilií, mírně ji přirychlíme, ale hlavně ochráníme před náletovými škůdci.

Péče o cibuli

Zálivka

Cibule má ráda vydatnou zálivku jen v době, kdy roste. Jakmile přijde na řadu její zrání, reaguje na zálivku špatně, často ji napadají hnilobné a plísňové choroby.

Jednocení

Vyseté řádky je nutno vyjednotit. U běžné cibule na cca 5 centimetrů, u perlovky postačí centimetry tři.

Pletí

Cibuli plejeme pravidelně, také jí kypříme půdu, aby větrala, více držela vláhu ve spodnějších vrstvách a abychom zamezili plísňovým a hnilobným chorobám.

Mladá cibule rostená ze sazečky

Původ cibule

Cibule pochází z Asie, kde se pěstuje již po tisíciletí. Předpokládá se, že byla vyšlechtěna z cibule divoké. O jejím několikatisíciletém pěstování se dozvídáme ze záznamů z Egypta, Sumerské říše, Indie i z Číny. Byla kdysi kromě soli jedním z prvních koření lidových vrstev. Římští zemědělci cibuli nazývali „unio“, což se mohlo přeložit nejen jako „cibule“, ale také jako „velká perla“.

Do dnešního dne byly vyšlechtěny přes tři stovky jejích druhů.

Zdroje obrázků: pixabay.com