Malý pokus při sázení sadby

Počasí sice bylo nakonec dost proti nám, protože nejdříve bylo horké září a sazenice tudíž téměř nerostly, později bylo velmi chladné září a celý říjen také, takže sazenice opět moc dobře nerostly. Zejména co se čínského zelí a kedluben týče. Saláty nezklamou, ty narostou snad vždycky…

Sadba pagingského zelí. Kteropu část jsme sadili do předem prolité země?

Čím všechno začalo?

Tím, že nám vzrostlo poměrně dost sazenic podzimní zeleniny, a proto jsme si řekli, že uděláme pokus se sázením do suché země – když by se totiž neujala ta část sadby, co bude sazená do suché země a teprve pak zalitá, nemrzelo by nás to, neb jsme měli sadby dostatek, doslova na rozdávání.

Saláty sazené do sucha od začátku živoří

O co jsme se pokoušeli?

Jádro našeho pokusu tkvělo v sázení dvou skupin sadby. První, větší skupinu, jsme plánovali zasadit běžně, tedy do předem prolité země. Tu druhou, menší, jsme plánovali zasadit do záhonu suchého a teprve po výsadbě ji zalít.

Ano, že se sadbě bude dařit lépe v zemině předem prolité, víme všichni. Ale my jsme chtěli vyzkoušet, o kolik lépe či o kolik hůře se bude oběma skupinám sadby dařit.

Tyto saláty jsme dávali do mokra a brzy začaly dobře růst.

Jak jsme pokračovali?

Ze sadby jsme vyčlenili několik kousků (i pěkných), o kterých jsme rozhodli, že je zasadíme do suchého záhonu – bez toho, abychom jamku, do které budeme sadit, nejdříve prolili.

Zbylá sadba šla do prolitého záhonu. A něco málo i k sousedům.

Sadba pekingského zelí jako v titulním obrázku. Jen o několik dní pozdějí. Rozdíl je markantní.

Na řadě je výsadba

Jak jsme se rozhodli, tak jsme i udělali. Čínské zelí jsme hned po výsadbě vyfotili (viz titulní a také první foto) a je na první pohled vidět, které rostliny jsme sadili do sucha a které do mokra – přestože obě skupiny jsou již zalité.

Nahoře několik sazenic sazených do sucha.

Fotodokumentace

Vzhledem k časovým možnostem jsme nedokázali nafotit všechno, nicméně to podstatné z fotek vidět je. Hned po výsadbě vypadá sadba v mokru a sadba v suchu (i když hned po vysazení zalitá) jinak. Rozdíl přetrvával i během růstu.

Saláty jsme vyfotili tak, že jsme vybrali největšího zástupce z obou skupin.

Chladný podzim

Vzhledem k tomu, že v podstatě hned koncem září začal prosinec (aspoň tady se ochladilo a od té doby už se neoteplilo), tak zelenina (kedlubny a čínské zelí) nedorostla do velikosti, kterou nychom potřebovali k dobrému uskladnění. Nicméně, saláty jsou nádherné.

Pekingské zelí nedorostlo, jak mělo, byla brzy zima. Ale i tak jsou rozdíly velké

Takže příští rok vysejeme kedlubny i čínské zelí v první polovině července a budeme doufat, že se neochladí už začátkem září. A když ano, tak skleník to jistí...

Co nám tedy z pokusu vyšlo?

Během pokusu jsme vysledovali následující zjištění:

• sadba sazená do mokra je od začátku vitálnější;
• sadba sazená do mokra má úhyn sazenic v podstatě nulový, kdežto sazenice dávané do sucha nám v několika případech odumřely;
• sadba sazená do mokra nepřijde o tolik původních listů, růst dalších listů začíná dřív, což logicky vede k tomu, že:
• sadba sazená do mokra je v růstu o několik dní dopředu, lze říci, že někdy i o více než týden – takže sklizeň nastane dřív a je jistější.

Minulý týden vypadaly saláty sazené do mokra takto...

... a saláty sazené do sucha teprve takto

Co si z pokusu vezmeme?

Zejména to, že pokud budeme sadit sadbu a bude sucho, opravdu si vždy prolijeme jamky předem. Pokud budeme mít sadby dostatek, můžeme malou část sadit do sucha a rozložit si díky tomu sklizeň na delší dobu – zelenina sazená do sucha doroste o něco později. Tedy, pokud počasí dovolí...

Zdroj fotografií: archiv autorky.