Saláty z čerstvé čekanky celou zimu? Snadné!

Jednoduše. Rychlení je totiž ta nejjednodušší část celého pěstování čekanky.

Vyryjeme kořeny

První předpoklad je, že jsme si v květnu nebo červnu vyseli čekanku na záhon. Jen pro připomenutí – semínka sejeme do řádků vzdálených cca 30 centimetrů, po vzejití jednotíme na cca 10 centimetrů. Při této vzdálenosti narostou kořeny, které budou velikostně akorát k rychlení, tedy jejich průměr bude okolo čtyř centimetrů.

V říjnu čekanky vyryjeme a ponecháme několik dní na záhoně, překryté textilií, aby byly chráněny před případným mrazem. Tím se kořeny lidově řečeno vydýchají a pak s nimi můžeme pracovat dále.

Čekanka pěstovaná v záhonech má nahořklou chuť

Kořeny roztřídíme

Kořeny tenčí než 3 centimetry nepotřebujeme, puky na nich by nenarostly nijak velké a kvalitní, byla by to spíše zbytečná práce.

Kořeny s průměrem větším než 5 či 6 centimetrů také nejsou k rychlení příliš vhodné, puky na nich bývají totiž rozvětvené. A to též povětšinou nechceme.

Ponecháme kořeny s průměrem mezi 3 – 5 centimetry. Ideální délka kořenů je okolo 25 centimetrů.

Nať odřežeme

Asi 3 – 4 centimetry nad hlavou kořene odřežeme veškerou nať. Nesmíme poškodit srdéčko rostliny, zároveň ale nesmíme ponechat příliš mnoho nati, aby nezačala zahnívat.

Salát z čekanky dobře chutná se sladkokyselou zálivkou

Část vytříděných kořenů dáme do kbelíku

Kořeny, které budeme hned rychlit, umístíme do kbelíku či jiné nádoby. Kořeny do nádoby postavíme tak, aby nemohly změnit polohu. Ideálně se snažíme nádobu zaplnit celou.

Kořeny jsou různě dlouhé – takže ty delší prostě zkrátíme – potřebujeme totiž, aby kořeny končily v přibližně stejné výšce.

Zalijeme

Kořeny musejí stát ve vodě. Ale pozor! Pouze do dvou třetin jejich výšky. Voda se nikdy nesmí dostat na hlavy kořenů. Vždy vodu přiléváme s opatrností, raději méně a častěji, než abychom si kořeny zatopili.

Zabráníme přístupu světla

Kbelík musíme přikrýt čímkoliv, co nám v něm vyrobí tmu. Pokud máme nějakou technickou místnost bez oken, kde je teplota okolo 16 – 18 stupňů, umístíme kbelík tam. Bez překrytí.

V opačném případě je překrytí nepostradatelné – čekanku musíme rychlit ve tmě, aby ztratila svou typickou hořkost. Puky budou díky tomuto postupu jednak křehké, bílé a jednak lahodné. Tedy pokud jsme si nepořídili červenou odrůdu. Ta bude načervenalá i po rychlení ve tmě.

Kbelík dáme na vhodné místo

A tím je místo, kde se teplota drží okolo 18 stupňů a je co nejstabilnější.

v kombinaci s krevetami je čekanka též výborná

Zbylé kořeny uložíme

Kořeny, které zatím rychlit nebudeme, dáme do polyetylenových pytlů a do sklepa. Je možné je skladovat opravdu dlouho. Sáčky napícháme, aby přebytečná vlhkost mohla odcházet.

Lze je uchovávat i v pilinách či v písku.

Sklízíme

Během tří až čtyř týdnů budou puky natolik velké, že je budeme moci postupně sklízet, dle aktuální potřeby. Můžeme sklidit všechny najednou a hned založit na nové rychlení.

Když odřízneme puky i s patkou, hlávky se nerozpadnou.

Čekankové puky lze dobře skladovat v lednici, vydrží tam více než týden. Pokud máme nádoby vhodné na skladování zeleniny v lednici, je možné skladovat i více než 2 týdny.

Kořeny nelze použít opakovaně

Kořeny, ze kterých puky již jednou narostly, jsou nadále pro rychlení nepoužitelné. Můžeme je ale zkompostovat, popřípadě je ocení domácí býložravé zvířectvo – čekanka má mnoho léčivých účinků.

Zdroje fotografií: pixabay.com